Benefiční turnaj - Para-tisk

Hlavní stránka - Turnaje - Golf - turnaje 2020 - Benefiční turnaj - Para-tisk

František Serbus

Organizační údaje

Název turnaje: Para-tisk
Termín: 8. říjen 2020
Golfové hřiště: Golf Club Svratka

Sportovní klub ANTE a jeho partneři pořádají ve spolupráci s Rotary Club Vatice – Břeclav charitativní golfový turnaj. Veškerý výtěžek ze startovného bude věnován na nákup sítotiskového stroje pro Františka Serbuse.

Předmět benefiční podpory – Para-tisk

František Serbus se i přes svůj handicap postavil k životu čelem. Aktivně se snaží poprat s nepřízní osudu a jak sám říká „Zdravý už nikdy nebudu, ale přesto se postavím na vlastní nohy a ve světě něco dokážu!“ Již dokázal. Z paralympijských her přinesl cenné mediale. To mu nestačí, chce se umět postarat sám o sebe a být užitečný. Svou pozornost začal věnovat nejen grafice, ale také sítotisku. Rád by pro nadace, kluby a ústavy pomáhající handicapovaným, tiskl na sítotisku. Výtěžek turnaje by František využil na sítotiskový stroj a potřebné vybavení, aby mohl handicapovaných sportovcům potisknout trička, dresy apod. Kdyby bylo náhodou finančních prostředků více, rád by je využil na přípravu na paralympiádu, protože tu si musí platit sám.

Organizační náklady spojené s turnajem zcela hradí SK ANTE a partneři.

Program turnaje

8:30 příjezd a snídaně
9:00 prezence účastníků turnaje
9:30 zahájení turnaje
– použití prostředků z benefičního turnaje z roku 2019
– představení účelu benefice turnaje roku 2020
10:00 start hráčů – CANON
10:00 zahájení golfové akademie
16:00 oběd pro hráče turnaje
17:30 vyhlášení výsledků a předání cen vítězům

V případě zájmu bude zorganizovaná golfová akademie pro nehráče golfu.

Vložené soutěže turnaje

The longest drive
Nearest to the pin

Startovné

Startovné je stanoveno na 2.000 Kč.

Startovné bude v plné výši použito pro benefiční účel.

Setkání před turnajem

Večer 7.10.2020 je společné setkání hráčů v klubovně golfového hřiště.

Partneři turnaje

SK ANTE

Vlastní cesta

Facility Manager

Living Anteo

Představení Františka Serbuse

Vážení, dovolte mi, abych se Vám stručně představil.
Jmenuji se František Serbus a už 35 let se potýkám s dětskou mozkovou obrnou. Dostal jsem ji od sudiček rovnou do „kolébky“. Při porodu se mi zamotala pupeční šňůra kolem krku a nějakou dobu jsem se dusil. To způsobilo mé postižení. Boj s osudem jsem ale nevzdal a tvrdě pracuji na tom, abych dosáhl v životě úspěchů.
Zpočátku to pro mě ale nebylo vůbec jednoduché. Když jsem pobral trochu rozumu, začal jsem si uvědomovat, že nejsem jako ostatní děti, a dost mě to trápilo. Nikdy jsem nemohl pořádně chodit a nakonec jsem skončil na invalidním vozíku. Postižená je hlavně pravá polovina těla, kterou ovládám jen s velkým vypětím. Naštěstí jsem levák. Ale i tak mi třeba obyčejný podpis dělá velké problémy. Každý je totiž jiný a „podpisový vzor“ třeba v bance je nad mé síly. Můj další handicap je řeč. Dost špatně artikuluji a nemohu si povídat se zdravými lidmi, tak jak bych si představoval. Takové telefonování je pro mě doslova horor. Tato vada se dá naštěstí zmírnit logopedií, na kterou jsem pravidelně docházel do svých 15 let. Přijmout mé postižení mi pomohla nejen moje rodina, ale i přátelé, učitelé a pracovníci Jedličkova ústavu, kam jsem nastoupil v sedmi letech. Vystudoval jsem střední rodinnou školu. Zlomový okamžik pro mě byla návštěva posilovny, kam mě s sebou poprvé vzal můj kamarád Jaroslav Trávníček. Tehdy jsem řekl sám sobě:

„Zdravý už nikdy nebudeš, ale přesto se postavíš na vlastní nohy a ve světě něco dokážeš!“

Důležité je velké odhodlání, dostatek pevné vůle a přátelé, na které se člověk může spolehnout.

První sport, kterým jsem začal, byla Boccia. Hra, podobná francouzskému Petangue, avšak určená pouze pro osoby s těžkým tělesným postižením. Byl to nádherný pocit. Najednou jsem si nepřipadal zbytečný. Měl jsem pro co žít, na co se těšit. Dva roky poté jsem začal s atletikou (disk, koule a kuželka). Díky trenéru Pavlu Martínkovi a jeho úsilí teď mohu chodit bez podpory, a také úspěšně reprezentovat naši republiku nejen na mistrovstvích světa, ale i na paralympiádě.
Nejdále jsem se podíval na mistrovství světa na Novém Zélandu v roce 2011. Vybojoval jsem tam stříbro v hodu diskem (20,42 m). V roce 2012 jsem se zúčastnil Letních paralympijských her v Londýně, kde jsem vybojoval 5. místo v disku a vytvořil evropský rekord. Čtyři roky předtím, v Pekingu, jsem se umístil na 5. a 7. příčce v téže disciplíně.
Na začátku roku 2018 jsem se rozhodl ukončit kariéru atleta, jenomže po roce jsem si uvědomil, že přestat na sobě makat nemohu. A tak na konci 2018 jsem se vrátil k reprezentaci. Po novém roce vznikl nový národni rekord v hodu kuželkou o 2 metry (32,81) a díky tomu jsem si odvezl trofej velké ceny Pardubic.
Vítězit je jedna věc, ale dopracovat se k vítězství, je věc druhá. Trénuji každý den. Chodím plavat, posiluji ve Fit2b na Krakově, jezdím na speciálně upravené tříkolce, věnuji se handicapovaným jako fitness trenér v Jedličkově Ústavu. Vedle svých sportovních aktivit pracuji také na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze jako grafik a novým koníčkem je hudba DJ Kolečko.
Letos mě čeká soustředění a závody v České Republice, lázně v Mariánských, lyžařský kurz v Itálii. V příštím roce bych rád odletěl na moji 3. paralympiádu do Tokia, snad nám to pandemie dovolí

František Serbus